Rád bych se jako páníček zde podělil o soužití s dobrmanem. O soužití rodinném - s dětmi a jinými psi, ať už naší německé ovčandy Cindy, či psa mojí mamky, sester a našich přátel.
Předem bych rád upozornil na jednu důležitou věc ohledně volby psa. Dobrman je silný pes a v nesprávných rukou může být i velmi nebezpečný. Nevyrovnaní a labilní psi se nehodí do rodiny s dětmi a tak vybírejte svého přítele velmi uvážlivě. Jen u psa co je pod dohledem poradkyně - poradcem chovu lze čekat ty vlastnosti co najdete v knihách o dobrmanech. Ano, řeč je o PP, o "papírech". K dětem bych nikdy nedal psa nevyrovnaného a z chovu o kterém jsem si nic nezjistil.
U velkých plemen je průkaz původu spolu s dobrou chovnou stanicí co se štěndům věnují základ. U psa jako je dobrman pak obzvláště. A jako bonus berte zdraví zvířete - dědičné choroby jenž by měli být chovem ( výběrem a kontrolou ) eliminovány. Pořizovací cena není důležitá, pes vás bude stát za celý svůj život minimálně 150 tisíc ... A tak zvažte do jakého zvířete (miláčka) je investujete.
Nejsem fanda výstav ani soutěží ve výkonu, přesto moji psi mají průkaz původu. Mám tak jistotu, že z nich vyrostou zástupci toho plemena i s jejich povahovými vlastnostmi a bezdůvodně mi nenapadnou děti... Samozřejmě při správné výchově, výcviku a stimulaci psa - mentální i fyzické.
Zkrátka se podělím o své zkušenosti a názory. Jako laik. Nechci citovat moudra, od toho jsou knihy a dotyčný zájemce o dobrmana by je měl mít přinejmenším rozečtené ... Já chci psát o praxi - o skutečném soužití, o tom co se stane pokud psovi nevěnujete ten čas o kterém se píše v těch příručkách ... Respektive má pejsek dojem, že už ten čas měl začít ... :-D
